Nemoci penisu

Nemoci

Zveřejněno dne 23.10.2013

Penis představuje vývojově mužskou analogii k ženskému klitorisu a má také podobnou stavbu. Penisem probíhá poslední část močové trubice, jejíž zakončení se nachází na špičce žaludu. Skládá se ze dvou rovnoběžných topořících tělísek válcového tvaru a houbovité tkáně tvořící žalud. Jeho povrch tvoří výstelka prostoupená mnoha nervovými zakončeními, obsahující malé množství keratinu, jenž zajišťuje ochranu proti vnějším vlivům; proto je tato tkáň snadno prostupná pro zdroje nákazy, včetně například viru HIV. Žalud je kryt kožní řasou nazývanou předkožka. Houbovitá tkáň obklopuje také močovou trubici. Penis má charakteristickou schopnost erekce.



Priapismus

Pod tímto názvem se skrývá dlouhotrvající a spontánně neustupující erekce doprovázená značnou bolestivostí. Slovo pochází z řečtiny, je odvozené od řeckého boha Priapa, což byl bůh zahrad a lásky v rostlinném i živočišném světě. Toto onemocnění není až tak časté, nicméně zasluhuje pozornost kvůli možným vážným urologickým komplikacím. Důležité je podotknout, že erekce u priapismu nesouvisí s pohlavním podrážděním ani s libidózními představami nebo pocity, často bez spojitosti s předešlou sexuální aktivitou. Erekce je dlouhodobá, není spojena s orgastickými prožitky ani není ukončena ejakulací. Je to patologický stav vyžadující lékařský zásah.

Priapismus je označení pro poměrně vzácný stav přetrvávající bolestivé erekce, obvykle bez předchozích erotických podnětů. Název je odvozen od antické legendy o Priapovi. Existuje i ženská obdoba, při které dochází k erekci klitorisu, nazývaná klitorismus.

Primární priapismus (idiopatický)

Neznáme vyvolávající příčinu a není možné se jí dopátrat.

Sekundární priapismus

Příčiny můžeme rozdělit do několika kategorií. K priapismu občas dochází při zjišťování erektilní dysfunkce. Ke stanovení této diagnózy se aplikují přímo do penisu speciální látky, které vyvolávají erekci, a pozoruje se odezva na jejich působení. Zákrok je to sám o sobě dosti nepříjemný a pro mnohé muže stresující. Při dodržení správné doporučené dávky by k priapismu nemělo dojít, pokud se tak stane, je výhodou, že je okamžitě v blízkosti lékař a problém vyřeší.


Klasifikace priapismů

Arteriální (vysokoprůtokový, dynamický)

Je vzácný a je způsoben trvalým vysokým přísunem krve. Bývá málo bolestivý a je prognosticky příznivější i při delším trvání. Erekce má spíše elastický charakter než prkenně tuhý.

Venookluzivní (nízkoprůtokový, ischemický, statický)

Je častější a nachází se u něj trvale uzavřené žíly odvádějící krev z topořivých těles. Erekce je tuhá, velmi bolestivá, čím déle trvá, tím hůře se léčí.

Příznaky a diagnóza priapismu

Priapismus postihuje vždy jen párové topořivé těleso. Od toho se odvíjí i klinický nález. Nacházíme tvrdou horní stranu penisu a měkkou dolní. Typickou známkou je naprosto měkký žalud. Lékař provede ultrazvukové vyšetření a odliší, zda je problém v arteriích nebo žilách topořivých těles. Při podezření na píštěl se provádí nástřik arterií kontrastní látkou, která přesně zobrazí, kde je arterie poškozená a kde komunikuje s dutinkami.


Léčba priapismu

Je v zásadě dvojí. Buď konzervativní, to znamená, že se neuchylujeme k chirurgickému zákroku, nebo existují chirurgické postupy, jak priapismus řešit. Mezi konzervativní léčbu patří chlazení penisu obklady s ledovou tříští nebo odsátí přebytečné krve z penisu injekční stříkačkou a aplikace adrenalinu, hormonu, který obnoví správné napětí stěny drobných cév, to znamená, že podpoří stah cévní stěny a zamezí tak přítoku další krve. Možné je i vytvořit krevní sraženinu v přívodní cévě do těles, a tak opět snížit objem přitékající krve. Všech těchto zákroků se využívá při zjištění vysokoprůtokového priapismu.

Chirurgické řešení je vyhrazeno pro venookluzivní formu priapismu. Využívá se při ní zachovalého žilního řečiště nepárového tělesa, které u priapismu není postiženo. Mezi oběma žilními řečišti se založí dočasné spojky, které se později musí zrušit, aby došlo k obnovení erekce. Dá se naříznout i vazivový obal těles, uvolnit přetlak a nářezy později zašít. K tomu je používáno několik anatomických přístupů na těle penisu.

Postup při přijetí pacienta s priapismem je následující. Lékař ihned pacienta přijme a vyptá se na to, co všechno pacientovu současnému stavu předcházelo. Do 12 hodin od vzniku potíží penis chladíme, pokud to nezabere, tak se nejpozději do 24 hodin odebere z penisu krev na laboratorní vyšetření (zjistí se obsah kyslíku) a rovnou se aplikuje adrenalin, dávka a počet opakování závisí na stavu kardiovaskulárního systému pacienta. Pokud trvá priapismus déle než 24 hodin, a to je nejčastější případ, pak se přistupuje k protětí vazivového obalu a vyprázdnění topořivého tělesa punkcí. Pokud se priapismus řeší do 36 hodin, úspěch léčby je velmi vysoký a nedochází k žádným změnám na cévách topořivých těles. Nad 36 hodin od počátku potíží se vždy jistý stupeň změny stěny cév objeví. U léčeného arteriálního priapismu je postiženo erektilní dysfunkcí 20 % pacientů, u venookluzivního typu bohužel polovina léčených.


Komplikace priapismu

Nemožnost ochabnutí erekce a dlouhodobá přítomnost krve na jednom místě vede k místnímu snížení kyslíku. K tomu dochází po 4–6 hodinách. Protože je kyslík nezbytný ke správnému fungování všech buněk, jeho nedostatek se projevuje postupným odumíráním buněk a následně tkání. Velké množství krve působí mechanický útlak, jenž vede k otoku vazivových trámečků těles, mění se vlastnosti buněk hladkých svalů a odumírají buňky, které vystýlají drobné arterie v dutinkách topořivých těles. V dutinkách pak dochází k tvorbě malých krevních sraženin, které postupně ucpávají cévy. Postupem času uzavřené cévy přemění svoji stavbu a ztratí svoji funkci reagovat na měnící se množství krve během pohlavního vzrušení, takže nakonec dojde k trvalé neschopnosti erekce.

Komplikace lze dělit na časné a pozdní. Časné zahrnují vysoký krevní tlak, bolesti hlavy, krvácení a možnou infekci po punkci. Časté jsou rovněž modřiny a zhmoždění po odsátí krve z penisu. Z pozdních jsou nejvýraznější přestavba cév a následná erektilní dysfunkce.

Foto

Priapismus foto

Peyronieho choroba

Peyronieho choroba bývá také méně přesně označována jako Peyronova choroba. Jedná se o onemocnění penisu, které sice není život ohrožující, ale může výrazně zhoršit kvalitu života a hlavně jeho sexuální stránku. Dříve byla považována za vzácnou nemoc, nyní se však ukazuje, že může postihovat až 5 % mužů starších 50 let.

Příčiny

Podstatou nemoci je nadměrná tvorba tuhého jizevnatého vaziva v měkkých tkáních penisu. Mnohdy není jasný vyvolávající mechanismus, nicméně nemoc častěji postihuje muže po úrazech penisu (nejčastěji nejrůznější úrazy při sexuální aktivitě). Proces vzniku Peyronieho nemoci se proto považuje za jistou poruchu hojení ran. K rozvoji choroby je podle všeho nutný i určitý genetický předpoklad a někteří lékaři považují tento problém za autoimunitní onemocnění. Peyronieho nemoc je nenádorová a není nakažlivá.

Projevy

Nemoc se projevuje bolestmi penisu a jeho deformací, u pokročilých forem nemoci se penis výrazně ohýbá. S tím se pojí bolest při erekci a poruchy erekce.

Diagnostika

Základem je vyšetření urologem, anamnéza charakteru a trvání obtíží a fyzikální vyšetření penisu. Dalších vyšetřovacích metod nebývá obvykle zapotřebí.

Léčba

U méně závažných případů se postupuje spíše konzervativně a zkouší se různé preparáty a léky (vitamín E, interferony, pentoxyfylin, koenzym Q10 a další). Jejich účinky jsou nicméně nepříliš přesvědčivé. Pokročilejší formy nemoci se léčí chirurgicky. Chirurgický zákrok má za úkol vrátit penis do normálního tvaru, čehož je většinou dosaženo, v určitém procentu případů bohužel na úkor citlivosti penisu a přetrvávání (nebo zhoršení) poruchy erekce.

Léčení tohoto onemocnění není standardní a výsledek se nedá dopředu odhadnout. Úprava lokálního nálezu může být i spontánní (v průběhu řady měsíců). Chirurgická úprava s vytětím postiženého vaziva a s jeho náhradou může být buď úspěšná, nebo naopak může vést k dalšímu jizvení, a tím ke zhoršování lokálního postižení. Postižení penisu, které se nemanifestuje klinickými příznaky, nevyžaduje bezprostředně žádnou léčbu. Lokální injekce vysoce účinných hormonů – kortikosteroidů – mohou být účinné, avšak podávání těchto léků ústy účinné není. Také místní léčba ultrazvukem může přinést pacientovi úlevu.

Foto

Peyronieho choroby foto

Balanitis

Balanitis je zánětlivé onemocnění žaludu penisu, které je často spojeno se zánětem vnitřního listu předkožky, takzvané balanoposthitis. Balanitida může mít infekční (například kvasinky, bakterie, herpes viry a podobně) a neinfekční příčiny (například trauma, vrozená fimóza, mechanické a chemické dráždění – masturbace s nevhodným lubrikantem, dráždění spodním prádlem se zbytky pracího prostředku a tak dále).

Náchylnější k rozvoji balanitidy jsou pacienti s diabetem mellitus, AIDS, osoby se sníženou imunitou či s nízkou úrovní hygieny. Balanitida, respektive balanoposthitida se může objevit v každém věku, incidence této choroby je přibližně 1:25 jedincům mužského pohlaví. Balanitida je vzácná u obřezaných dospělých mužů.

Příznaky a projevy

  • ohraničené zarudnutí žaludu penisu (předkožky)
  • červené mapovité eroze žaludu
  • edém (otok) žaludu (předkožky)
  • zaplnění předkožkového vaku sekretem
  • někdy límečkovité šupinky a žlutavé pustulky
  • svědění
  • pálení
  • bolestivost penisu
  • při zanedbání terapie až rozvoj gangrény
  • zvýšená tělesná teplota
  • schvácenost
  • dysurické obtíže a rozvoj infekce močových cest

Léčba

Důležitá je prevence (dostatečná intimní hygiena, vhodné spodní prádlo, používání kondomů a podobně), příznivá je koupel v antiseptickém roztoku hypermanganu nebo fyziologickém roztoku, lze užívat i externě různé masti, krémy, roztoky s antibiotiky, antimykotiky, kortikoidy. Vzácně se aplikuje systémová farmakoterapie. Někdy je nutná obřízka.

Foto

Balanitis foto

Genitální opar

Onemocnění, které nám zkomplikuje nejen pohlavní život. Přestože je genitální opar poměrně rozšířený, někteří lidé o jeho existenci vůbec nemají tušení. Výskyt oparu na genitáliích bývá nepříjemným zážitkem. Veškerá onemocnění pohlavních orgánů jsou vnímána jako silná psychická zátěž, nemocný si připadá jako pošpiněný. Na sebedůvěře mnohdy nepřidá ani přístup lékaře, pokud je laxní, nebo naznačuje, že si za problém pacient může sám.

Při první infekci dochází k výsevu puchýřků a následnému vzniku vřídků v okolí pohlavních orgánů a konečníku. Vřídky jsou velmi bolestivé, někdy doprovázené slabostí či nevolností. U mužů zasahují zevní pohlavní orgány, u žen může být opar zavlečen až do močové trubice. Při opakovaném výskytu jsou příznaky podobné, jen slabší a trvají kratší dobu. Virus oparu už z těla nositele nikdy neodejde. Přetrvává v nervových gangliích a při oslabení imunitního systému se znovu aktivuje.

Příčiny

  • nadměrná zátěž fyzická i psychická
  • ultrafialové záření
  • podráždění pokožky
  • výskyt může u žen souviset s fázemi menstruačního cyklu

Komplikace

  • bolestivost oparu znepříjemňuje močení a vyprazdňování
  • při porodu hrozí infikování a následné těžké onemocnění novorozence, proto se u matky s akutním výskytem genitálního oparu volí porod císařským řezem
  • pozor na možnost přenosu do oka
  • opravdu závažnými komplikacemi jsou záněty mozkových blan a mozku, které se vzácně objevují u lidí se sníženou obranyschopností (právě i u novorozenců)

Prevence

K přenosu dojde nejsnáze pohlavní cestou. Riziko v sobě nese koitální styk, ale i orální či jiné sexuální aktivity. Použití kondomu nebezpečí nákazy snižuje, ale nechrání okolí genitálií. Je možné se nakazit také kontaktem s potřísněnými prsty nebo předměty. Někteří lidé mluví o tom, že se nakazili při sportu či v sauně. Pro šíření viru jsou příznivými podmínkami podrážděná pokožka, vlhko a teplo, buďme tedy na své intimní oblasti v zátěžových situacích opatrní. Osoby, které právě mají aktivní opar, by měly být ohleduplné k okolí. Onemocnění je nakažlivé do fáze, než puchýřky vyschnou a vytvoří se strupy. Existují však i nosiči viru, kteří sami opar nemají, jen ho přenášejí.

Léčba

Lékařské vyšetření, alespoň při prvním výskytu, je nutné! Jakékoli projevy na genitáliích mohou být nebezpečné. Laik má jen těžko šanci odhadnout, zda se nejedná o jiné závažné onemocnění, nebo zda se k virové infekci nepřidá další, bakteriální. Pokud už jste opar měli, použijte při prvních pocitech svědění či pálení virostatika běžně dostupná ve formě mastí v lékárně, stejně jako u oparu rtu.

Foto

Genitální opar foto

Rakovina penisu

Rakovina penisu je v ČR relativně vzácný zhoubný nádor. V některých částech světa (Asie, Afrika) jde nicméně o velmi častou formu nádorových onemocnění. Jeho výskyt v poslední době stoupá a trocha informací o něm proto jistě neuškodí.

Příčiny

Velmi důležitou příčinou je nedostatečná hygiena. Pod předkožkou vzniká bělavá páchnoucí hmota, takzvané smegma. Pokud se toto smegma nechá pod předkožkou hromadit a neodstraňuje se, může to u některých jedinců vést ke vzniku rakoviny. Toto potvrzuje i fakt, že se rakovina penisu téměř vůbec nevyskytuje u židů a muslimů. Součástí jejich náboženských rituálů je totiž obřízka. Při obřízce se odstraní předkožka, která překrývá žalud penisu. Žalud se tak obnaží a mnohem lépe se udrží jeho hygiena. To má očividně vliv na ochranu před rakovinou penisu. U nemocných s fimózou (zúženou předkožkou) se smegma hromadí snadněji, což taktéž zvyšuje riziko vzniku rakoviny penisu. Z dalších vyvolávajících faktorů se předpokládá neblahý vliv vdechovaných rakovinotvorných látek v cigaretovém kouři a také vliv viru HPV na buňky penisu. Virus HPV (Human Papilloma Virus) je extrémně rozšířený a přenáší se mimo jiné pohlavním stykem. Některé jeho kmeny mají nepochybně vliv na vznik rakoviny děložního čípku u žen a na vznik různých forem bradavic (pravé bradavice, condylomata accuminata, molusky a podobně).

Projevy

Vzniku rakoviny penisu často předchází vznik přednádorového ložiska, jež přejde v nádorovou tkáň, která se zprvu nerozšiřuje. Této formě rakoviny „in situ“ („na místě“) se říká Queyratova erytroplazie. Vypadá jako mechovité červené ložisko na žaludu penisu. Postupně se ovšem začne šířit do okolí a vzniká klasická, šířící se forma rakoviny penisu. Prorůstá penisem, může se rozšířit do lymfatických uzlin v tříslech a může vytvořit i vzdálené metastázy v těle. Nádorové ložisko na penisu může mít vzhled uzlíku, vřídku nebo zarudlého místa. Při postižení lymfatických uzlin v třísle můžeme najít jejich nebolestivé zduření. Prostě platí, že pokud se na penisu udělá vředovitě vypadající útvar – a zvláště pokud se nehojí – je vhodné navštívit kožního lékaře nebo urologa. Rakovina to nejspíše nebude, ale je dobré, když vám to potvrdí specialista.

Diagnostika

Na rakovinu penisu může mít podezření kožní lékař nebo urolog při pohledu na penis. Každý podezřelý útvar na penisu by proto měl být příslušnému lékaři beze studu ukázán. Skoro určitě to rakovina nebude, ale jistota je jistota – a navíc se tak mohou odhalit mnohá jiná onemocnění (tvrdý vřed u syfilidy, condylomata accuminata a podobně). Nádor se při lékařových pochybách definitivně prokáže (či vyloučí) získáním vzorku podezřelé tkáně a jejím prohlédnutím pod mikroskopem. Postižení tříselných uzlin se dá prokázat pohmatem nebo ultrazvukem. Při pátrání po postižených uzlinách v dutině břišní lze využít CT.

Prevence

Prevence vychází z příčin nemoci. Vhodnou prevencí je dostatečná hygiena a mytí penisu pod předkožkou. Pokud ovšem předkožka nejde stáhnout nebo jde stáhnout jen obtížně při jejím zúžení (fimóze), pak se provádí jednoduchý chirurgický zákrok obřízky (cirkumcize), kdy se předkožka odstraní. Není-li fimóza přítomná, je podle mě obřízka jako prevence vzniku rakoviny penisu poněkud zbytečná. Zanechání kouření je pak vůbec vhodnou prevencí řady nádorových a srdečních onemocnění. Prevencí by snad teoreticky mohlo být i proočkování populace (mužů i žen) proti některým kmenům HPV virů, což by narušilo jejich možnost se mezi lidmi obou pohlaví šířit. V současné době se toto relativně drahé očkování provádí na vyžádání u žen jako prevence vzniku rakoviny děložního čípku. Z výše uvedeného však vyplývá, že ve státech s vysokým výskytem rakoviny penisu by vakcína mohla mít efekt i u mužů. To ostatně prokáže čas.

Léčba

U malého povrchového nádoru lze někdy použít jen laser (nebo chirurgickou obřízku u nádoru na předkožce) a nádorovou hmotu tak odstranit bez narušení funkce penisu. U hodně pokročilého nádoru může být někdy jediným řešením chirurgické odstranění celého penisu, varlat a šourku. Je také možné preventivní nebo léčebné chirurgické odstranění lymfatických uzlin v tříslech. Odstranění uzlin však může vést k narušení odtoku mízy (lymfy) z dolních končetin a často pak vznikají jejich otoky. Už z těchto důvodů je snad jasné, proč je nutné nádor najít včas. Chirurgickou léčbu lze samozřejmě různě kombinovat s chemoterapií a ozařováním. Na individuální podobě léčby bude spolupracovat zkušený onkolog s urologem.

Foto

Rakovina penisu foto

Phimosis (fimóza)

Fimóza (latinsky a anglicky phimosis) je zúžení otvoru předkožky, kvůli kterému ji nelze přetáhnout přes žalud (glans) penisu. Může být jak vrozená, tak získaná. Vrozená (kongenitální) je častější a bývá téměř u všech novorozených chlapců, ale postupem času sama vymizí. Získaná (sekundární) může vzniknout jako následek zánětů žaludu (typicky u diabetu mellitus – cukrovky) nebo poranění předkožky (při nešetrném přetažení předkožky u dítěte). Předkožka má potom tendenci se zužovat a jizvit.

Příznaky a projevy

  • nemožnost přetáhnout předkožku přes žalud
  • nemožnost pohlavního styku či jeho bolestivost
  • hromadění smegma (bílá zapáchající hmota pod předkožkou)
  • v důsledku špatné hygieny může vzniknout zánět, později, v extrému, i rakovina penisu (z důvodu chronického dráždění tkání)
  • nafukování předkožkového vaku při močení
  • časté záněty žaludu (balanitidy)
  • zánět předkožky – při infekci otok předkožky a výrazná bolestivost, možnost výtoku hnisu a dysurické potíže (bolestivé močení)
  • parafimóza je komplikace fimózy, kdy se úzká předkožka sice přetáhne přes žalud, ale pak nejde vrátit zpět a zaškrtí tkáň žaludu
  • relativní fimóza – ta, ke které dochází jen při ztopoření penisu, je zde riziko vzniku parafimózy

Léčba

Léčba může být nechirurgická – aplikace kortikoidů, ale ty nemají příznivý vliv na pokožku. Dále je možné použití léčiv rozvolňujících jizvy. Chirurgická léčba – cirkumcize neboli obřízka.

Foto

Phimosis foto

Autor: © Jakub Vinš
Foto:
© Creator

odkaz na tento článek

. Nemoci penisu [online]. Zdraví.ČeskýPřehled.cz, . .


Tento článek si během posledních třiceti dnů přečetlo 247 lidí.


Sdílejte tento článek se svými přáteli:

Facebook    Twitter    Digg   

Poslat emailem

Vytisknout článek


přidejte sem svůj komentář

Nenašli jste zde přesně to, co jste hledali? Zeptejte se na to ostatních. Určitě Vám pomohou.
Ke svému dotazu použijte tento formulář.


Jméno
E-mail
Nadpis
Komentář
Všechna políčka formuláře je třeba vyplnit!
Připojit fotku
přehled komentářů

Anatomické změny na penisu

(Vokatý Petr 5.12.2016 19:32)

Dobrý den,
před třemi týdny jsem si nahmatal bouličku na močové trubici v polovině penisu. Je to jako kroužek kolem celé trubice. Nebolí, žádné potíže nemám.
Děkuji za odpověď.


Počet odpovědí: 1 | Zobrazit odpovědi | Odpovědět



Penis

(vita 14.10.2015 7:22)

u žaludu mam dve cervene skvrnky a svedi to..nevite co to je??? možna voda v praci nebo hodne se mylujeme....dekuju hezky den



Přiložený obrázek | Počet odpovědí: 2 | Zobrazit odpovědi | Odpovědět




zajímavé články
zaměření článku


SiteMAP | RSS